Cestou na ferry do Wellingtonu ještě zastávka v Otaki – městečko, kde není snad nic jiného, než outletové krámy. My se vrháme do Icebreakerového outletu a o „pár“ dolarů lehčí pokračujem na jih. Koupit lístek na ferrynu a hurá do víru hlavního města.
Wellington není z nějvětších měst a centrum projde člověk za chviličku. Okukujem loďky v přístavu, mosty a loděnice, divadlo a radnici a vilovou čtvrť s parádním výhledem na moře. Nejvíce času jsem strávila v muzeu Te Papa... A to jsem ho zdaleka nestihla celé..
Na trajekt nasedáme 18:30 za skoro sluníčka. Vítr se nás sice snaží sfouknout z paluby, ale nedáme se a kocháme se výhledy. Déšť, který se spustil na otevřeném moři, nám to ale rozmluvil. Naštěstí nepršelo dlouho a než jsme zbaštili fish and chips, prolezli loď (hlavně já...) a prolistovali palubní časopis, je zase hezky. No dobře, fíčí jak o život a mraky jsou nízko, ale neprší... Šup zpátky na palubu, loď teď dost kličkuje mezi ostrovy a ostrůvky a je stále na co koukat.
Do Pictonu přijíždíme ve 21:30, akorát, když rozsvěcí světla.
Ještě chvíle za volantem a parkujem na odpočívadle u oceánu (jak jsme zjistili ráno, o pláž jinde, než bydlí lachtani :-)) kousek před Kaikurou.
Ráno je šedo, ale neprší. Startujem Lucinku a vydáváme se na dlooouhou cestu do Queenstown. První zastávka je ale hned za zatáčkou. Všude, kam oko dohlédne, se tu na kamenech povalují lachtani. Jsou krásní (mimo ZOO jsem je ještě nikdy neviděla...), fotím asi milión fotek a na dalších plážích znovu a znovu. Mladí jsou hraví a blbnou a perou se, starší jsou pěkní lenoši.. Jen tak se válí a ani se nepohnou. Chci si jít nějákého podrbat, ale Vítek mi to dost důrazně zakazuje, tak jedeme dál. Ale opět jen pár zatáček, než na mé „honem rychle zastav“ parkujeme u krajnice a pozorujeme delfíny :-)))))) Nejsou sice úplně na dosah ruky, ale stejně nádhera :-) Předvádí se ve skocích a já od nich nemůžu odtrhnout oči.
A pak už jen jedeme a jedeme... Ještě jedna zastávka u přepadu mezi jezery Pukaki a Tekapo. OOObří šlajsna. Na kajaku by tam člověk ani nebyl vidět...
Poslední úsek před Queenstown projíždíme mezi loukami, kde se pasou ovce Icebreakeřice. Vypadají jako úplně normální ovce...
Ve městě nás ubytovává Vítkův kámoš u sebe v obýváku v domě na Sunshina Bay. Peču chleba a koláč, začínáme shánět práci.
2 komentáře:
Nazdárek
Ty jo sem málem omdlel u monitoru a budu potřebovat bílej klacek - histericky podruhé jsem tě zřel v sukni:-D. To s tebou dělá ta jižní polokoule? A moc ti to sluší. Lachtani super, ale delfíni to je pecka - Ála pravděpodobně rozšlape monitor:-)). A Otaki to je hroznej mor do prkenice:-D. Směj se užívej a nepraskni z peckovic.
pa pa j
Hmmmmm já tě asi nesnášim..monitor nejde rozkousat a PC rozkopat...Já si kvůli delfínům div nezlámala hnátičku a ty je máš hned a tak krásný ccc. Chudáka Jirku jsem pořád otravovala, že chci na jižáku vidět hlavně zvířátka a pak nic...prostě se před námi schovávala nebo nevím. Jo prý u Kaikoury je nějaké tajné místo u vodopádu s tulení školkou. Dáme Vám vědět, kde to je. Já to mám od kolegy z HUDY, co tam byl těsně před námi - sranda se bavit při práci o NZ. Fakt nevím co mám dál psát, jdu si dát studenou sprchu a froté ručník :))).
My se balíme na Piztál, tož jsem zvědavá jaké to bude. Máme zajímavé složení hihi. Zkusím napsat mejla co nejdřív.
PS: zkrachuj!! :))))
Okomentovat