Pátek.. a zítra není práce. Ale odpoledne se začínají honit mraky a prší. Sedám do Lucinky a rovnou z práce vyrážím do Aucklandu na letiště vyzvednout Honzu. Je to teda pěkná dálka.. přes 200 km.. Takhle daleko jsem tu zatím neřídila. Celou cestu prší nebo mrholí, chvílema jedou stěrače i na plné obrátky. Bála jsem se, že sama v autě budu usínat, Karel s Žabákem toho moc nezachrání, ale cesta tak se kroutí a klikatí a vlní, že v pozornosti polevit moc nejde. K večeři si cestou na pumpě kupuju svou první novozélandskou zmrzlinu. Po osmé nakládám Honzu a řítíme se zpět. Nejklikatější úsek cesty s parádním výhledem na řeku a na skály jedeme bohužel už za absolutní tmy. Po celém dni v práci a téměř 500 km za volantem uléhám do pelechu a usínám jako miminko.
Ráno už jen mrholí. Nakládáme do Lucinky spacáky a něco k snědku a vyrážíme na výlet :-) První Honzova otázka je, jestli se chci bát už dnes nebo až někdy později. Dávám mu do ruky klíčky a sedám si na místo spolujezdce. Stavujeme se v Rotorua v infocentru a v cykloobchodě a pak už hurá do džungle. Parkujeme v Ngapuka Bay u Lake Rotioti a po lehké sváče šlapeme vzhůru po Western Okataina Walkway. Cesta není příliš udržovaná, ale je dobře značená. Výhledů do dálky moc není, džungle střídá hustější džungli, u některých rostlin se nemůžeme shodnout, zda rostou ze země nebo shora z nějakého stromu. Některé stromy připomínají spíš patrové stojany na různé trávy a kytky a jiné stromy. Nahoře nás před Outdoor Education Centrem vítá oběšenec – tfuj, ještě, že jsem ho nepotkala v noci.. kravské kosti visící ze starého kabátu vypadají dooost důvěryhodně...
Zpátky jdeme Te Auheke (Cascades) Track. Opět parádní džungle, už tu chybí jen tygři a opičáci a hadi a papoušci.
Cestou tankujem u malinké vesnické pumpy. Dáváme si kávičku a na odchodu paní ještě strčí Honzovi do ruky tašku se čtyřmi horkými masovými sendviči, že iž zavírají, že by to museli vyhodit... Fajn véča :-) Infocentrum v Kawarau jsme o chvilku nestihli. Vracíme se kousek zpět po cestě a parkujeme na luxusním smeťáku. No a oceňujeme Lucinčinu tajnou lenici – pifko jako ze sedmého schodu.
Nechala jsem otevřené dveře, takže jsem v noci fous zmokla, ale nic šíleného. Na snídani popojíždíme ke stolečkům v parku na kraj Kawarau. Na chvíli přestává pršet.
V infocentru kupujeme permit a po cestě označené pro auta 4x4 (těšila jsem se na trochu divočinu, ale byla to jen obyčejná prašná cesta... :-( ) se stěrači puštěnými na plné obrátky (počasí se docela ustálilo) valíme k Tarawera Falls. Převlékám se do kraťásků a nepromokavé bundy, na nohy samovylévací sandály a jdeme na to. Vodopády parádní. Nahoře na kopci řeka mizí několika sifony do nitra skály a Tarawera Falls vytékají z děr ve stěně ve výšce přes 60 m.
Déšť se změnil v mrholení. Honza jde zpět k autu, aby dojel k Lake Tarawera, kde se potkáme. Já jdu dál. A POTKALA JSEM ŽIVÉHO KIWI :-) :-) :-) ale hrozně rychle pelášil pryč :-(
Nad vodopády se cesta napojuje na řeku v místech, kde její poslední rameno mizí do podzemí. Docela zajímavé sledovat vodopády a kasády, které nikudy neodtékají, ale mizí v podzemí. Slézám se k nim dívat blíž. No a u jednoho mi to úplně nevyšlo, mokré kořeny holt kloužou... Boule přes celou holeň, druhá tak, že si ještě teď opatrně sedám a sedřená půlka zadku a kotník.. Ale jinak ok. Oplachuju si rány v řece, snad v ní není moc síry.
Na kopci se během okamžiku úplně změnila krajina. Džungle zmizela a vystřídal ji černý lávový štěrk a nízké pichlavé křoví. Kolem jezera už je ale opět standardní prales. Vysvitlo i sluníčko a otevřel se výhled na Lake Tarawera :-)
Ani měkké sedadlo v autě mi není úplně pohodlné... takže řídí Honza. Stavujeme se ještě v Rotoura, na trhu potkáváme Karlose s Jíťou a Lukáše s Luckou. Jdem okouknout Maorskou vesničku Ohinemutu celou z vyřezávaného dřeva. V kostele pak mají Krista v maorském plášti kráčejícího po jezeře a na místním hřbitově zbytek stařičké kanoe kmene Arawa.
Doma se pak pouštím do pečení chleba – druhý pokus – vychytala jsem mouchy a je vynikající :-) ještě se tak naučit vařit pivo a pálit rum.... ;-D
4 komentáře:
Nazdárek
Jo, jo cesta do Aucklandu tě rozhodně moc neuspí a těch kruháču:-). Zmrzlinu jo a byla to klasická 2 litrová vanička? A doufám,že jsi to jedla polévkovou lžící:-D.
A bushwalky už ti lezou krkem? Oběšenec dobrej:-)). Hmm pivní oder v Lucince to je peklo.
Kiwiho fakt jo těžkotonážní závist my ho neviděli, až to řeknu Ále tak nabrečí jezero:-D.
He he odřený zadek se v teple a vlhku hojí dlouho, to máš s toho, že nelezeš pod dohledem statného ošetřovatele.
No jestli začneš vařit pivo (ingredience maj tuším v Pak-N-Save) a pálit rum tak Ála regulérně emigruje:-D.
Krásný Kiwi den j
Hele muži ty dostaneš asi na kokos za ty tvé komentáře. Samo že jsem začala mít záduchu, když jsi napsala, že jsi ho viděla. No ale mám dotaz? Bylo to ve dne nebo v noci? Páč jestli ve dne, tak to nebyl Kiwi hehe. To musela být Weka nikoliv veka k jídlu, ale pták téměř identický s Kiwi, jen je denní a atletičtější postavy. Něco jako Pukeko vs. Takahe. Jestli to byl Kiwi, tak si mrtvej Sanko a jedu si pro tebe. Ingredience na vaření piva se tam opravdu dají koupit, buď hustá a zkus to, mě to nepovolili :). Kolonu na rum tam asi neseženeš - na to nemáš :)))) = to tě jako hecuji, kdybys to nepoznala.
Jinak jsme moc rádi, že jste si sedli KAJ, to je super, pozdravuj je.
papAlala
PS: kosočtvercům zmar
Ahojky,
pokud Ti náhodou včera nepřišla sms, tak ještě jednou vše nej k svátku...a dej vědět, stli Ti ty sms na vodafone chodí (ať už z netu nebo od mě)...
Tady sněží a já jsem zvědavá jak budeme lézt v takovým nečase. Drž palce.
Pusku, D.
Nebyla to vanička, byl to nanuk a zvládla jsem ho bez lžíce :-) O pivu dooost vážně přemýšlím, kolega ho z těchto materiálů doma vařil a bylo vynikající, ale problém je, že to vyžaduje několik dní stálou teplotu a to nevím, jak bych tady docílila... :-(
Kiwi byl ráno a atletickou postavu jako Pukeko rozhodně neměl...
Dani, za přání dík moc a na lezení držím palce... Zvládneš to :-) koukni do zrcadla a dál už to znáš... "vidím..."
Okomentovat