Queenstown. Pobyt po MtAspiringu se nám tu protáhl na tři dny. Po úvodním večírku vstáváme akorát k obědu. Plníme pračku a vyrážíme se s Pankáčem vyprat do Kawarau na river surfing :-) Voda překvapivě docela teplá a i nám na to koupání svítí sluníčko.
Zbytek výpravy nám odjel s klíčema od auta. Pankáč zkušeně startuje šroubovákem a jedeme zpět. Cestou ještě zastávka u natural bridge - místo, kde se kaňon Kawarau River zúží tak, že je možné řeku po skalách přejít suchou nohou. Kromě "mostu" ještě chvíli pozorujeme plavající prase - docela frajer, jak to dávalo proti proudu. Jenže auto už podruhé na šroubovák nechytlo... Voláme SOS o klíče a snažíme se vydýchat auto, zašlo sluníčko a je pořádná kosa. Stihli to, nezmrzli jsme ;-)
Kopec palačinek k snídani a jedeme zkouknout Skippers Canyon. Podzimní barvy a sluníčko... Nádhera :-)
A ráno vyrážíme zase na cestu. Lucinku jsme našli v pořádku v Twizelu, jen místní policie rozpoutala velkou pátrací akci po Honzovi. Nezdálo se jim, že stojí opuštěné auto na parkovišti tak dlouho, tak ho otevřeli a našli Honzovy doklady. Obtelefonovali půlku Zélandu, až na něj sehnali číslo na mobil. Jen se chtěli zeptat, jestli o tom autě ví, jestli nám ho snad asi někdo neukradl či co..
Úterý večer - jsme v Clarence. S Honzou zůstáváme, ostatní pokračují do Blenheimu nebo do Motueky pracovat. Další dva dny vybalujeme a uklízíme a pereme a přebalujeme. A vymýšlíme co a jak dál. O víkendu jsou Velikonoce, tak výlet? Variant několik. Nakonec rozlučka v Blenheimu a v pátek ráno jdeme na stopa zpět do Queenstown kvůli práci na příští sezónu. Na šestkrát jsme v sedm večer ve Wanace. Dáváme si kafe a zkoušíme ještě chytit nějaké auto na Queenstown. Ale je tma jako v pytli a prší. Uléháme na lavičku a pod lavičku v autobusové zastávce. Lilo celou noc. Ráno ještě pár přeháněk a vylézá sluníčko. Na stopa čekáme skoro čtyři hodiny. Ale po poledni jsme v Queenstown. Návštěva v Queenstovn Rafting , koncert, frisbee golf, prochajda na gondolu.. V úterý ráno ještě jednou Queenstovn Rafting - uvidíme, v červnu se mám přijít zeptat. Loučím se s Honzou, který za pár dní odlétá do Čech a vyrážím na stopa zpět do Blenheimu pro Lůcu a pak za Martinem do Motueky na jablka. A odvážím si s sebou kytaru :-) Nabírá mě učitel tělocviku z Murchinsonu. Až do Blenu mě ale nakonec nedovezl, když jedeme zkopce a po větru, řítí se jeho stařičký van občas i 80 km/h.. Nechávám se vyložit večer v Christchurch, návštěva u Martina a pivko a před sedmou ráno stojím zase u cesty. Za pár minut už mám přímý spoj do Blenheim. Přesedám do Lucinky. Fičí snad uragán. Na silnici mezi Blenem a Nelsonem je převržený kamion. A v Richmondu mi došel benzín. Naštěstí asi 200 m od pumpy. Konečně Motueka. Parádní domeček. A Martin mě vítá vynikajícím gulášem.
A ráno začínám pickat - jablka a pár dní kiwi. Postupně se potkáváme s dalšími a dalšími známými, kteří pracují na okolních sadech. Nebylo moc večerů bez návštěv a večírků :-)
První neděli vyrážíme s Martinem na wine tasting. Ale je 1. 5. a všechny okolní vinice dělaly ochutnávky do konce dubna.. Nenecháme se ale rozházet, bereme své zásoby a jedeme ochutnávat na pláž u Split Apple.
I další výlety se vydařily - největší díra na Novém Zélandu, prameny, závody historických aut i pláže a koupání.
Po třech týdnech jablečná sezóna končí. Na střídačku necháváme dát do kupy auta a vyřizujeme technickou. Trochu nás překvapuje garáž WOF (místní STK) v komunitní společnosti v River Lodge. Čekali jsme hodně punk, ale až takhle...
V rámci čekání na auta ještě výlet okolo Takaky. Nejčistější prameny na světě, jeskyně, Gibbs Hill a pláže okolo :-) A ještě i koupání v moři, ale už bylo pěkně ledové. Ale na jedné pláži nacházíme vyplavené chytací klece na kraby. Těch tam moc není, ale čtyři velké jsme si na předkrm vybrali. Do jedné z klecí zabloudil i žralok. Ale prcek to byl.. kost a kůže, tak jsme ho pustili.
No a opouštíme Motueku a vydáváme se opět na cestu do Queenstown. Bláznivý nápad, že se potáhneme (máme ve dvou lidech dvě auta), abychom ušetřili za benzín, byl nakonec uskutečněn, opravy aut nás stály mnohem víc, než jsme čekali... Z asi 1000 km, které jsme ujeli (s mezipřistáním u Martina v Christchurch), jsem přes 900 km odvisela na laně... Se spotřebou jsme ze dostali na 13 l dohromady, ale už bych tak znovu jet nechtěla...
Ale dojeli jsme. Začínáme shánět práci. Je to dost boj, lidí, co chtějí pracovat, je plné město, ale práce žádná... Není sníh, není sezóna... Ale je tu krásně :-)
Zbytek výpravy nám odjel s klíčema od auta. Pankáč zkušeně startuje šroubovákem a jedeme zpět. Cestou ještě zastávka u natural bridge - místo, kde se kaňon Kawarau River zúží tak, že je možné řeku po skalách přejít suchou nohou. Kromě "mostu" ještě chvíli pozorujeme plavající prase - docela frajer, jak to dávalo proti proudu. Jenže auto už podruhé na šroubovák nechytlo... Voláme SOS o klíče a snažíme se vydýchat auto, zašlo sluníčko a je pořádná kosa. Stihli to, nezmrzli jsme ;-)
Kopec palačinek k snídani a jedeme zkouknout Skippers Canyon. Podzimní barvy a sluníčko... Nádhera :-)
A ráno vyrážíme zase na cestu. Lucinku jsme našli v pořádku v Twizelu, jen místní policie rozpoutala velkou pátrací akci po Honzovi. Nezdálo se jim, že stojí opuštěné auto na parkovišti tak dlouho, tak ho otevřeli a našli Honzovy doklady. Obtelefonovali půlku Zélandu, až na něj sehnali číslo na mobil. Jen se chtěli zeptat, jestli o tom autě ví, jestli nám ho snad asi někdo neukradl či co..
Úterý večer - jsme v Clarence. S Honzou zůstáváme, ostatní pokračují do Blenheimu nebo do Motueky pracovat. Další dva dny vybalujeme a uklízíme a pereme a přebalujeme. A vymýšlíme co a jak dál. O víkendu jsou Velikonoce, tak výlet? Variant několik. Nakonec rozlučka v Blenheimu a v pátek ráno jdeme na stopa zpět do Queenstown kvůli práci na příští sezónu. Na šestkrát jsme v sedm večer ve Wanace. Dáváme si kafe a zkoušíme ještě chytit nějaké auto na Queenstown. Ale je tma jako v pytli a prší. Uléháme na lavičku a pod lavičku v autobusové zastávce. Lilo celou noc. Ráno ještě pár přeháněk a vylézá sluníčko. Na stopa čekáme skoro čtyři hodiny. Ale po poledni jsme v Queenstown. Návštěva v Queenstovn Rafting , koncert, frisbee golf, prochajda na gondolu.. V úterý ráno ještě jednou Queenstovn Rafting - uvidíme, v červnu se mám přijít zeptat. Loučím se s Honzou, který za pár dní odlétá do Čech a vyrážím na stopa zpět do Blenheimu pro Lůcu a pak za Martinem do Motueky na jablka. A odvážím si s sebou kytaru :-) Nabírá mě učitel tělocviku z Murchinsonu. Až do Blenu mě ale nakonec nedovezl, když jedeme zkopce a po větru, řítí se jeho stařičký van občas i 80 km/h.. Nechávám se vyložit večer v Christchurch, návštěva u Martina a pivko a před sedmou ráno stojím zase u cesty. Za pár minut už mám přímý spoj do Blenheim. Přesedám do Lucinky. Fičí snad uragán. Na silnici mezi Blenem a Nelsonem je převržený kamion. A v Richmondu mi došel benzín. Naštěstí asi 200 m od pumpy. Konečně Motueka. Parádní domeček. A Martin mě vítá vynikajícím gulášem.
A ráno začínám pickat - jablka a pár dní kiwi. Postupně se potkáváme s dalšími a dalšími známými, kteří pracují na okolních sadech. Nebylo moc večerů bez návštěv a večírků :-)
První neděli vyrážíme s Martinem na wine tasting. Ale je 1. 5. a všechny okolní vinice dělaly ochutnávky do konce dubna.. Nenecháme se ale rozházet, bereme své zásoby a jedeme ochutnávat na pláž u Split Apple.
I další výlety se vydařily - největší díra na Novém Zélandu, prameny, závody historických aut i pláže a koupání.
Po třech týdnech jablečná sezóna končí. Na střídačku necháváme dát do kupy auta a vyřizujeme technickou. Trochu nás překvapuje garáž WOF (místní STK) v komunitní společnosti v River Lodge. Čekali jsme hodně punk, ale až takhle...
V rámci čekání na auta ještě výlet okolo Takaky. Nejčistější prameny na světě, jeskyně, Gibbs Hill a pláže okolo :-) A ještě i koupání v moři, ale už bylo pěkně ledové. Ale na jedné pláži nacházíme vyplavené chytací klece na kraby. Těch tam moc není, ale čtyři velké jsme si na předkrm vybrali. Do jedné z klecí zabloudil i žralok. Ale prcek to byl.. kost a kůže, tak jsme ho pustili.
No a opouštíme Motueku a vydáváme se opět na cestu do Queenstown. Bláznivý nápad, že se potáhneme (máme ve dvou lidech dvě auta), abychom ušetřili za benzín, byl nakonec uskutečněn, opravy aut nás stály mnohem víc, než jsme čekali... Z asi 1000 km, které jsme ujeli (s mezipřistáním u Martina v Christchurch), jsem přes 900 km odvisela na laně... Se spotřebou jsme ze dostali na 13 l dohromady, ale už bych tak znovu jet nechtěla...
Ale dojeli jsme. Začínáme shánět práci. Je to dost boj, lidí, co chtějí pracovat, je plné město, ale práce žádná... Není sníh, není sezóna... Ale je tu krásně :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat