Putování za prací

Queenstown. Přitáhli jsme v neděli večer. Během týdne jsme roznesli CV do všech kaváren, restarurací, barů, hotelů, agentur, bazénu, fitek, ski servisů, půjčoven a kdo ví, kam ještě, v blízkém i vzdálenějším okolí, odpověděli na spousty inzerátů, ale výsledek žádný. Všude stejná odpověď – není sníh, není sezóna. Město je sice plné lidí, ale všichni na tom jsou podobně, jako my. Nemají peníze a shánějí práci. Hotely zejí prázdnotou, bary, kavárny a restaurace na tom nejsou o nic lépe. A turisté nenajedou, dokud nenapadne sníh. Ale je tu krásně. 

V pátek jedeme stopem do Alexandry, zeptat se na prunning na vinicích (napotřetí – ve středu jsme vyrazili pozdě a dlouho jsme čekali na stopa, ve čtvrtek se kousek za Queenstown rozbilo auto, které nás vezlo a Martin si zapoměl pas). Na prunning je ještě brzy, ale dostáváme na dva týdny práci v Ettricku v jablečném pack house. Stopujeme zpět do Queenstown a v sobotu ráno vyrážíme na výlet. Autem do Glenorchy a odtud na Mt Alaska. Nádherné počasí, jen nahoře dost fouká. Původně jsme chtěli Mt Alaska přejít na druhou stranu, přespat na Mt Larkins Split Hut, ale neměli jsme ráno zrovna rychlý start a na vrcholu jsme pozdě. Vracíme se tedy spát na Heather Jock Hut (což se později ukázalo jako dobrý tah :-). Chaloupka je akorát na hranici sněhu. Večer a v noci mrzne, až ho praští a ani vítr nás nešetří. V domečku nejsou kamna a , zabalení v péřovkách, spacácích a kulichách se zahříváme čajem a nudlovou dobrotou.

Ani nedělní ráno jsme start nepřepálili. Sluníčko sice svítí, ale dědeček Mrazíček nám dokazuje, že je stále plný sil. A teplota venku a uvnitř chaty se díky jejímu dobrému odvětrání příliš neliší. Teplé vločky a kotel čaje a vyrážíme směrem Mt Larkins. V mapě kde nic tu nic, ve skutečnosti stará hornická cesta. Chvílema trochu utržená, ale vede daaaleko. Cestou míjíme Mt Larkins Split Hut, nebo spíš to, co z ní zbylo – složila se jako domeček z karet. Končíme na hřebeni s výhledem na vrchol. 

Cestou v údolí ještě nakukujeme do starých dolů a u auta jsme za úplné tmy. Véča, film na dobrou noc... Ráno vstáváme v půl páté a frčíme do Ettricku. Teda nevím, jestli jsem někdy dělala něco tak na zblbnutí, jako tady. Od tmy do tmy jsme zavření v hale, kde mrzne (ještě, že jsme vyfasovali velké pláště a vejdou se nám pod ně péřovky) a střídáme tři činnosti – 1) z běžícího pásu vyhazovat špatná jablka, 2) u pásu zastříhávat jablkům stopky, aby se navzájem nepopíchali a 3) balit jablka do krabic. Pracovat tam ještě chvíli, tak asi úplně zblbneme...

Bydlíme ještě se dvěma Čechy u řeky v autech. Ani nejde popsat, jak jsme se po týdnu bez vody a v tom samém oblečení těšili do bazénu a hlavně do vířivky. Ale dočkali jsme se a páteční večer se několik hodin v Alexandře louhujeme a užíváme si tepla a vody a bublinek a zkoušíme, co umí vodní foťák.

Víkend trávíme v Queenstown – pohovory a další hledání práce, výlet na kopec a frisbee golf.

I druhý týden v packhouse jsme přežili ve zdraví. Na horách se ale situace se sněhem nijak nezměnila a pracovní situace v Queenstown také ne. Ve středu večer zpráva z Christchurch, že pro Martina je tam job. Do Christu se mi vůůůbec nechce, ale není čas na hrdinství, bez práce už bychom to moc dlouho nevydrželi. Ve čtvrtek vyrážíme. Christchurch nás hned večer vítá prvním zemětřesením. 

Hned druhý den začínám hledat job. Ale za celý týden mám jistý jen part time v kavárně u pečení koláčů. Většinou mě všude odmítnou už kvůli vízu, chtějí tu lidi na stálo a ne jen dočasně. Tam, kde si vezmou CV, je to zase na dlouhé lokte – příští týden se mi ozvou (jestli mě vyberou), pak někdy pohovor a pak možná... Do toho všeho neúspěchu několikrát denně zemětřesení.. Příjemnou změnou byl nedělní výlet na Castle Hill (spooousta kamení poházeného po travnatých kopcích) a Vánoce.. 23. 6. pečeme cukroví (v pánvi na plotně, nejsou pekáče) a 24. 6. zdobíme stromek (místo řetězu házečka a místo ozdob karabiny) a usedáme ke štědrovečerní večeři – bramborovému salátu a smažené rybě. A asi jsme byli hodní, protože nám Ježíšek přinesl karty :-) I na půlnoční jsme byli – na kopci s výhledem na svítící město..

V neděli po posledních pokusech v hotelech boj definitivně zvládám a jedu do Blenheim na vinice. A o tom až zas příště..