Putování za prací

Queenstown. Přitáhli jsme v neděli večer. Během týdne jsme roznesli CV do všech kaváren, restarurací, barů, hotelů, agentur, bazénu, fitek, ski servisů, půjčoven a kdo ví, kam ještě, v blízkém i vzdálenějším okolí, odpověděli na spousty inzerátů, ale výsledek žádný. Všude stejná odpověď – není sníh, není sezóna. Město je sice plné lidí, ale všichni na tom jsou podobně, jako my. Nemají peníze a shánějí práci. Hotely zejí prázdnotou, bary, kavárny a restaurace na tom nejsou o nic lépe. A turisté nenajedou, dokud nenapadne sníh. Ale je tu krásně. 

V pátek jedeme stopem do Alexandry, zeptat se na prunning na vinicích (napotřetí – ve středu jsme vyrazili pozdě a dlouho jsme čekali na stopa, ve čtvrtek se kousek za Queenstown rozbilo auto, které nás vezlo a Martin si zapoměl pas). Na prunning je ještě brzy, ale dostáváme na dva týdny práci v Ettricku v jablečném pack house. Stopujeme zpět do Queenstown a v sobotu ráno vyrážíme na výlet. Autem do Glenorchy a odtud na Mt Alaska. Nádherné počasí, jen nahoře dost fouká. Původně jsme chtěli Mt Alaska přejít na druhou stranu, přespat na Mt Larkins Split Hut, ale neměli jsme ráno zrovna rychlý start a na vrcholu jsme pozdě. Vracíme se tedy spát na Heather Jock Hut (což se později ukázalo jako dobrý tah :-). Chaloupka je akorát na hranici sněhu. Večer a v noci mrzne, až ho praští a ani vítr nás nešetří. V domečku nejsou kamna a , zabalení v péřovkách, spacácích a kulichách se zahříváme čajem a nudlovou dobrotou.

Ani nedělní ráno jsme start nepřepálili. Sluníčko sice svítí, ale dědeček Mrazíček nám dokazuje, že je stále plný sil. A teplota venku a uvnitř chaty se díky jejímu dobrému odvětrání příliš neliší. Teplé vločky a kotel čaje a vyrážíme směrem Mt Larkins. V mapě kde nic tu nic, ve skutečnosti stará hornická cesta. Chvílema trochu utržená, ale vede daaaleko. Cestou míjíme Mt Larkins Split Hut, nebo spíš to, co z ní zbylo – složila se jako domeček z karet. Končíme na hřebeni s výhledem na vrchol. 

Cestou v údolí ještě nakukujeme do starých dolů a u auta jsme za úplné tmy. Véča, film na dobrou noc... Ráno vstáváme v půl páté a frčíme do Ettricku. Teda nevím, jestli jsem někdy dělala něco tak na zblbnutí, jako tady. Od tmy do tmy jsme zavření v hale, kde mrzne (ještě, že jsme vyfasovali velké pláště a vejdou se nám pod ně péřovky) a střídáme tři činnosti – 1) z běžícího pásu vyhazovat špatná jablka, 2) u pásu zastříhávat jablkům stopky, aby se navzájem nepopíchali a 3) balit jablka do krabic. Pracovat tam ještě chvíli, tak asi úplně zblbneme...

Bydlíme ještě se dvěma Čechy u řeky v autech. Ani nejde popsat, jak jsme se po týdnu bez vody a v tom samém oblečení těšili do bazénu a hlavně do vířivky. Ale dočkali jsme se a páteční večer se několik hodin v Alexandře louhujeme a užíváme si tepla a vody a bublinek a zkoušíme, co umí vodní foťák.

Víkend trávíme v Queenstown – pohovory a další hledání práce, výlet na kopec a frisbee golf.

I druhý týden v packhouse jsme přežili ve zdraví. Na horách se ale situace se sněhem nijak nezměnila a pracovní situace v Queenstown také ne. Ve středu večer zpráva z Christchurch, že pro Martina je tam job. Do Christu se mi vůůůbec nechce, ale není čas na hrdinství, bez práce už bychom to moc dlouho nevydrželi. Ve čtvrtek vyrážíme. Christchurch nás hned večer vítá prvním zemětřesením. 

Hned druhý den začínám hledat job. Ale za celý týden mám jistý jen part time v kavárně u pečení koláčů. Většinou mě všude odmítnou už kvůli vízu, chtějí tu lidi na stálo a ne jen dočasně. Tam, kde si vezmou CV, je to zase na dlouhé lokte – příští týden se mi ozvou (jestli mě vyberou), pak někdy pohovor a pak možná... Do toho všeho neúspěchu několikrát denně zemětřesení.. Příjemnou změnou byl nedělní výlet na Castle Hill (spooousta kamení poházeného po travnatých kopcích) a Vánoce.. 23. 6. pečeme cukroví (v pánvi na plotně, nejsou pekáče) a 24. 6. zdobíme stromek (místo řetězu házečka a místo ozdob karabiny) a usedáme ke štědrovečerní večeři – bramborovému salátu a smažené rybě. A asi jsme byli hodní, protože nám Ježíšek přinesl karty :-) I na půlnoční jsme byli – na kopci s výhledem na svítící město..

V neděli po posledních pokusech v hotelech boj definitivně zvládám a jedu do Blenheim na vinice. A o tom až zas příště..

Sem a tam a tam a sem

Queenstown. Pobyt po MtAspiringu se nám tu protáhl na tři dny. Po úvodním večírku vstáváme akorát k obědu. Plníme pračku a vyrážíme se s Pankáčem vyprat do Kawarau na river surfing :-) Voda překvapivě docela teplá a i nám na to koupání svítí sluníčko.

Zbytek výpravy nám odjel s klíčema od auta. Pankáč zkušeně startuje šroubovákem a jedeme zpět. Cestou ještě zastávka u natural bridge - místo, kde se kaňon Kawarau River zúží tak, že je možné řeku po skalách přejít suchou nohou. Kromě "mostu" ještě chvíli pozorujeme plavající prase - docela frajer, jak to dávalo proti proudu. Jenže auto už podruhé na šroubovák nechytlo... Voláme SOS o klíče a snažíme se vydýchat auto, zašlo sluníčko a je pořádná kosa. Stihli to, nezmrzli jsme ;-)
Kopec palačinek k snídani a jedeme zkouknout Skippers Canyon. Podzimní barvy a sluníčko... Nádhera :-)
A ráno vyrážíme zase na cestu. Lucinku jsme našli v pořádku v Twizelu, jen místní policie rozpoutala velkou pátrací akci po Honzovi. Nezdálo se jim, že stojí opuštěné auto na parkovišti tak dlouho, tak ho otevřeli a našli Honzovy doklady. Obtelefonovali půlku Zélandu, až na něj sehnali číslo na mobil. Jen se chtěli zeptat, jestli o tom autě ví, jestli nám ho snad asi někdo neukradl či co..
Úterý večer - jsme v Clarence. S Honzou zůstáváme, ostatní pokračují do Blenheimu nebo do Motueky pracovat. Další dva dny vybalujeme a uklízíme a pereme a přebalujeme. A vymýšlíme co a jak dál. O víkendu jsou Velikonoce, tak výlet? Variant několik. Nakonec rozlučka v Blenheimu a v pátek ráno jdeme na stopa zpět do Queenstown kvůli práci na příští sezónu. Na šestkrát jsme v sedm večer ve Wanace. Dáváme si kafe a zkoušíme ještě chytit nějaké auto na Queenstown. Ale je tma jako v pytli a prší. Uléháme na lavičku a pod lavičku v autobusové zastávce. Lilo celou noc. Ráno ještě pár přeháněk a vylézá sluníčko. Na stopa čekáme skoro čtyři hodiny. Ale po poledni jsme  v Queenstown. Návštěva v Queenstovn Rafting , koncert, frisbee golf, prochajda na gondolu.. V úterý ráno ještě jednou Queenstovn Rafting - uvidíme, v červnu se mám přijít zeptat. Loučím se s Honzou, který za pár dní odlétá do Čech a vyrážím na stopa zpět do Blenheimu pro Lůcu a pak za Martinem do Motueky na jablka. A odvážím si s sebou kytaru :-) Nabírá mě učitel tělocviku z Murchinsonu. Až do Blenu mě ale nakonec nedovezl, když jedeme zkopce a po větru, řítí se jeho stařičký van občas i 80 km/h.. Nechávám se vyložit večer v Christchurch, návštěva u Martina a pivko a před sedmou ráno stojím zase u cesty. Za pár minut už mám přímý spoj do Blenheim. Přesedám do Lucinky. Fičí snad uragán. Na silnici mezi Blenem a Nelsonem je převržený kamion. A v Richmondu mi došel benzín. Naštěstí asi 200 m od pumpy. Konečně Motueka. Parádní domeček. A Martin mě vítá vynikajícím gulášem.
A ráno začínám pickat - jablka a pár dní kiwi. Postupně se potkáváme s dalšími a dalšími známými, kteří pracují na okolních sadech. Nebylo moc večerů bez návštěv a večírků :-)

První neděli vyrážíme s Martinem na wine tasting. Ale je 1. 5. a všechny okolní vinice dělaly ochutnávky do konce dubna.. Nenecháme se ale rozházet, bereme své zásoby a jedeme ochutnávat na pláž u Split Apple.
 I další výlety se vydařily - největší díra na Novém Zélandu, prameny, závody historických aut i pláže a koupání.

Po třech týdnech jablečná sezóna končí. Na střídačku necháváme dát do kupy auta a vyřizujeme technickou. Trochu nás překvapuje garáž WOF (místní STK) v komunitní společnosti v River Lodge. Čekali jsme hodně punk, ale až takhle...

V rámci čekání na auta ještě výlet okolo Takaky. Nejčistější prameny na světě, jeskyně, Gibbs Hill  a pláže okolo :-) A ještě i koupání v moři, ale už bylo pěkně ledové. Ale na jedné pláži nacházíme vyplavené chytací klece na kraby. Těch tam moc není, ale čtyři velké jsme si na předkrm vybrali. Do jedné z klecí zabloudil i žralok. Ale prcek to byl.. kost a kůže, tak jsme ho pustili.
No a opouštíme Motueku a vydáváme se opět na cestu do Queenstown. Bláznivý nápad, že se potáhneme (máme ve dvou lidech dvě auta), abychom ušetřili za benzín, byl nakonec uskutečněn, opravy aut nás stály mnohem víc, než jsme čekali... Z asi 1000 km, které jsme ujeli (s mezipřistáním u Martina v Christchurch), jsem přes 900 km odvisela na laně... Se spotřebou jsme ze dostali na 13 l dohromady, ale už bych tak znovu jet nechtěla...
Ale dojeli jsme. Začínáme shánět práci. Je to dost boj, lidí, co chtějí pracovat, je plné město, ale práce žádná... Není sníh, není sezóna... Ale je tu krásně :-)

Mt Aspiring

9. 4. ráno trochu oživujeme náměstí v Twizelu - téměř všechen obsah našich aut je vyložený kolem parkoviště, stany a jiné nedosušené věci pěkně rozložené na trávě na sluníčku, mezi tím vším pobíhá nás sedm a balíme na hory. Lucinku necháváme před kanceláří DOC a frčíme do Wanaky. Trochu jsme překvapili obsluhu v půjčovně maček a cepínů - nemají dost, aby nás vybavili všechny. Honza vyráží do Queenstown pro další výbavu, my nakupujeme a jdeme čekat do oblíbené rádio kavárny. Jenže tam dnes zavírají dřív, protože jdou na jakýsi večírek. Venku je zima a tma, hledáme podnik, kde na počkáme. Končíme asi o dva vchody vedle - živá hudba, jeden jug, druhý, třetí pátý.. Honza už také přijel a má před sebou pifko, za chvíli jsme na parketu.. Hospodu opouštíme někdy po půlnoci a krávy nekrávy, brody nebrody jedeme rallye na konec cesty údolím Matukituki. U parkoviště stojí parádní ložnice (přístřešek se stolem a lavicí), uléháme na stůl a pod stůl a za chvíli spíme jak zabití.
Budíček je docela brzy, batohy už pomalu praskají ve švech a ne trávníku stále pořádná hromada věcí (7 lidí toho za 8 dní zbaští..). Podařilo se a vydáváme se dál údolím proti proudu řeky. Svítí sluníčko, jen trochu fouká. Na Aspiring Hut oběd, ještě chvilku podél vody, brod a začínáme stoupat. Je to docela dokopce, trochu to klouže, ale všude spousta kořenů a větví na chytání. Za chvíli končí les (a závětří) a ukazují se nám hory. Jen krátká zastávka u jezírek na napití a sušenku a pokračujem dál, abychom nezmrzli, pořádně fičí. Martin slibuje, že na chatu je to už jen 15 minut, prý to říká GPS. Ale těch 15 minut ukazovala asi třičtvrtě hodiny, potvora. Pak konečně radostné volání: "Vidím člověka a musí jen kousek od chaty, má na nohou sandály." Jako první se vynořila kadibudka a za chviličku i chata :-)
Vybalujeme, vaříme teplý vitacit a čekáme na zbytek výpravy. Kamna tu nejsou, tak jen měníme spocená trika za suchá a navlékáme se zpět do mikin a za chvíli i do péřovek. Vařením se tu trochu vytopilo. Ostatní obyvatelé chaty (6 lidí různých národností) zalévají instantní pokrmy a nevěřícně pozorují, jak krájíme česnek, cibuli a sýr a sháníme se po co největším nádobí. Venku se pomalu zatahuje, zítra má být hnusně. Večerní vysílání to také potvrzuje.
Mlha a mrholí, nikam nepospícháme. A Martin má narozeniny. Sotva odešel na výpravu s roličkou, rozvěšujeme za doprovodu překvapených pohledů našich spolubydlících po chatě konfety (lano a smyčky) a nafukovací balónky a zapalujeme svíčku na dortu, jeden číhá u okna a ostatní čekají okolo stolu připravení ke zpěvu. Když Martin po písničce a sfouknutí svíčky vytáhl lahev whiskey, ostatní se sbalili a ťukaje si na čelo odešli do údolí. My deštivý den trávíme hraním Carcassonne, skládáním puzzle, čtením průvodce a mapy, houpáním na houpačce a nácvikem prusíkování. Odpoledne se trochu vyčasilo, jdu se podívat k ledovci a stavím mini sněhuláka. Večer se nás z vysílačky ptají, jaká byla hut party :-)

Třetí ráno opět balíme a vyrážíme vzhůru. Breake Away je pořádně rozbité, jdeme přes Quarterdeck Pass (2280 m.n.m.). Modré nebe, sluníčko, parádní výhledy :-) Ledovec není úplně ideální, ale odpoledne jsme všichni v pořádku na Colin Todd Hut (1780 m.n.m.). Véča, čaj, další krásný západ slunce a do spacáku. Při svíčkách ještě chvíli hrajeme sedmu, pak stínové divadlo na zeď a dobrou noc.
Ze spacáku se do takové zimy vůůůbec nechce. Ale budík je dost nekompromisní. Kopec vloček a vyrážíme na NW Ridge. Je zima a jasno, ale odpoledne se má počasí začít kazit. Stoupáme do prvního sedla, kousek slanění, kousek po sněhu a zpátky na skálu. Končíme někde uprostřed hřebene. Kocháme se výhledy do údolí Waiatoto River, koukáme na vrtulník shora a chroupáme cookies. Při sestupu potkáváme uprostřed sněhového pole kousek nad chatou possuma a vůbec nechápeme, jak se tam dostal (i když teroií máme spoustu). Padá mlha. Odpoledne zkoušíme pod chatou na ledovci lézt v trhlinách. Vyhání nás až tma, mrholení a zima. Začínáme trochu šetřit jídlem a plynem.
Pátý den. Prší a není vidět na krok. Trávíme den na chatě. Ze spacáků vylézáme jen v naléhavých případech. Hrajeme pantomimu.. celý den nám to vydrželo.. slovní spojení se postupem času vylepšují (infinitiv, smyslná krasavice, postarší elegán, optimalizace, lázeňský švihák, soušellajzing.. :-)
 K snídani sladké vločky, k obědo-večeři slané vločky s poslední cibulí a sýrem, večeříme mussli tyčinky. Další chody si už jen vyprávíme, ale bylo jich hodně (buřty na pivě, uzené koleno, nějaké ty zabíjačkové dobroty... ;-) Zítra snad bude lépe a budeme se moci vrátit na French Ridge Hut, kde jsme nechali část zásob.
Bylo lépe. Ledovec jsme přešli za sluníčka. Jdeme jinudy, ale ani tudy není ledovec úplně krásný. Slézáme a slaňujeme dolů Breake Away a pak dlouhý traverz na hřeben nad chatu. Odpoledne už je zase mlha a mrholí. Zásoby nám na chatě vydržely, nacpáváme si bříška dobrotami, hrajeme Carcassone a pantomimu (bolševický šlehač, zapomenutý mýtus, náhodný kolemjdoucí, intergalaktický sněm a Olgoj Chorchoj nám dali docela zabrat.. :-)
A dolů. S Mírou jsme v údolí u řeky chvilku před ostatními a potkáváme se s Belgičanem, který nám vypráví o sedmi bláznivých Čechách, kteří měli minulý týden hut party a teď už prý asi sedm dní spí někde na ledovci... ;-)
Do Wanaky přijíždíme těsně před zavíračkou půjčovny. Vyptávají se nás, kde jsme byli a nakonec ani nechtějí doplatit 2 dny, o které jsme protáhli půjčovné. Den zakončujeme v Queenstown večírkem do rána :-)