Poslední večírek v Blenheimu a vyrážíme na výlet :-) V Clarence vykládám z Lucinky spoustu nepotřebných věcí a nakládáme dva rafty a obrovskou hromadu vodáckých oblečků a vybavení a dalších nezbytností. Ještě nějaké organizační telefonáty, kdo vůbec pojedeme, kdo kam kdy přijede, kdo poletí... Snad jsme to dali do kupy a u Nudy v Brně usínáme.
Snídaně a hurá na cestu. K tomu všemu, co jsem výše vyjmenovala, nastupujeme do Lůci nakonec v pěti lidech. Odpoledne jsme v Twizelu. Mně padá kámen ze srdce, že nás nikdo nezastavil, ostatní si rovnají pokroucené údy. Zmrzlina, kávička, dojíždí ostatní, nákup... A jedeme bydlet do údolí k Lake Ohau.
Ráno balíme, telefonujeme poslední instrukce Martinovi, který má za čtyři dny přiletět s věcmi, kde najde auto a co a jak, a vyjíždíme. Gravel road je dobrá až k bráně. Pak postupně přibývá kamenů a rygolů, nahoru a dolů... Obě auta statečně zvládají kamenné sesuvy a suché brody. V některých místech je potřeba šutříky trochu porovnat a usnadnit naším terénním speciálům průjezd. Necháváme vzkaz pro Martina (doufáme, že ho cesta neodradí a auto najde) a dál už po svých. Chvílema po treku, chvílema korytem řeky.. Příchod na Brodrick Hut máme načasovaný perfektně - sotva jsme za sebou zavřeli dveře, spustil se lijavec. Roztápíme kamna, večeříme nudlovou dobrotu, vedeme řeči a posloucháme bušení kapek na plechovou střechu a praskání ohně..
Vstáváme za sluníčka. Hromada vloček a začínáme stoupat na Brodrick Pass. Když jsme byli téměř v sedle, proletěl nad námi vrtulník a na laně pod ním visel jelen. Chvíle kochání v sedle - výhledy, no, co vám budu povídat.. nuda, nuda, šeď, šeď ;-) ale je tu docela fryšno.. Dolů hopsáme po kamenech korytem potoka. Na hranici buše hledáme cestu na hřeben, potokem to dál nejde, jsou tam vodopády. Zezačátku jen sem tam mužík, ale za chvíli nás mile překvapuje značení růžovými mašlemi. Dolů pralesem je to docela jízda - doslova.. vlhko a bahýnko a mokré kořeny a prudký kopec.. Spousta tanečních figur na udržení rovnováhy (často marných), a zabahněné zadky.. Ale odpoledne jsme na břehu Landsborough u Fraser Hut. Kávička na sluníčku, sušíme, trocha golfu.. Sotva ale zapadlo, je pořádná kosa. Ale dříví na vatřičku je tu dost... ;-)
Třetí den. Počasí mělo být všelijaké, ale je hezky. Šlapem proti proudu Landsborough. Břehy jsou ale schůdné na střídačku, takže dost brodíme. Ledovce, ze kterých řeka vytéká, jsou na dohled, voda místy skoro po pás.. Příjemná osvěžení...
Na Kea Flats narážíme na rafťáckou základnu - pár velkých stanů bohatě zásovených jídlem a samými pěknými lahvemi a nikde nikdo.. Tak jsme šli také pryč. Ještě pár kilometrů proti proudu, poslední brod, začíná se pomalu zatahovat. Stavíme základnu na paloučku kousek pod Hinds Flats. Má být teď dva dny hnusně. Timing opět skvělý - oheň a večeře za sucha a déšť začíná akorát, aby nám umyl nádobí.
Třetí den. Počasí mělo být všelijaké, ale je hezky. Šlapem proti proudu Landsborough. Břehy jsou ale schůdné na střídačku, takže dost brodíme. Ledovce, ze kterých řeka vytéká, jsou na dohled, voda místy skoro po pás.. Příjemná osvěžení...
Na Kea Flats narážíme na rafťáckou základnu - pár velkých stanů bohatě zásovených jídlem a samými pěknými lahvemi a nikde nikdo.. Tak jsme šli také pryč. Ještě pár kilometrů proti proudu, poslední brod, začíná se pomalu zatahovat. Stavíme základnu na paloučku kousek pod Hinds Flats. Má být teď dva dny hnusně. Timing opět skvělý - oheň a večeře za sucha a déšť začíná akorát, aby nám umyl nádobí.
Další dva dny leje. Máme kolem stanů se nám tvoří bazénky, později jezera. Ležíme ve spacácích a posloucháme Hanku, která nám každý den čte jednu knížku. Pauzy vyplňujeme kávičkou, čajem, jídlem (nudle na různé způsoby) a barevnou čokoládou (na lžíci nasypané kakao a sušené mléko :-). Některé suroviny pomalu dochází (ty ostatní rychle), už aby přiletěl Martin s Novými zásobami.
Třetí ráno v našem base campu se probouzíme do sluníčka. Sušíme a kocháme se výhledy na zasněžené kopce, které vykoukly z mraků. Hranice sněhu je skoro na dosah. Touhle dobou by také měl přiletět Štefan... A taky jo.. Před polednem nás minula helikoptéra. U soutoku se Zora Creek ale otočila a letí zpět. Rozprcháváme se po louce a máváme. Když nás přeletěla podruhé, zahlédli jsme uvnitř helmy. Za chvíli opět otáčí a sedá. Vykládáme a vítáme Martina slivovicí (kterou přivezl, nám už by dávno nevydržela).
Balíme tábor, obědváme, foukáme rafty... a vyplouváme :-) Je krásně, sem tam to houpe, voda po dešti už klesla a je zase čistá (a stále stejně ledová). Za pár hodin přistáváme u naší staré známé Fraser Hut. Už tu bydlí lovci. Stavíme plachtu a stany, ještě chvilku se vyhříváme na sluníčku, vaříme véču.. Za chvíli ale začíná pořádná zima. Lovci tu ani tolik neloví, jako se věnují soušellajzingu (také jsem do nedávna netušila, že se to píše takhle.. :-) Mají rum s medvědem a spoustu žertovných předmětů, my máme víno z krabice, k tomu vatřička, jak se patří, takže za chvíli nám mráz přestává vadit..
Vstáváme do mlhy, zmrzlá tráva křupe pod nohama a na sušících se věcech je tlustá vrstva jinovatky. Skrz mlhu ale prosvítá sluníčko a pomalu začínají vykukovat okolní vrcholky. Nic neuspěcháváme, oheň a vločky a kávička, lámeme hydro a dosušujeme na nesmělém sluníčku a postupně se střídáme na kochací vyhlídce (dobře nasměrovaná kadibudka s otevřenými dveřmi). Na vodu sedáme kolem poledne. Čeká nás soutěska, o které toho moc nevíme. Psaná je jako až WW V, ale za malé vody je to prý asi WW III-IV..
WW V peřeje nebyly, ale pěkné :-) a všechny se dají dobře prohlédnout. Kličkujeme mezi šutry a houpeme se na vlnách :-) jen je ve stínu trošku zima.
Hned pod soutěskou je opuštěný tábor Queenstown Rafting, je ale v lese a sluníčko sem vůbec nesvítí, tak jen natáčíme společnou fotku a jedeme dál. Za pár zatáčkami na nás čeká krásná louka. Sbíráme naplavené dříví, stavíme stany, plachtu a sušárnu.. a oheň a hromada rizota a svařák...
Poslední den na řece před námi. V údolí se vílí ranní mlha, na stanech je opět vrstva jinovatky, zasněžené kopce jsou nasvícené ranním sluníčkem. Žádné velké peřeje, otevřené údolí, někteří členové (no, jen jeden..) se cestou dokonce dobrovolně koupou.
Soutok s Haast River a jsme u auta. Je nás osm a další auto je u Lake Ohau. Ještě, že je Lucinka taková velká a silná. Jeden nafouknutý raft na střechu, do něj všechny věci, šest lidí do postele a zatáhnout závěsy, snad nás nikdo nezastaví. Nezastavil. Asi 150 km do Wanaky jsme zvládli. Kávička v rádio kavárně, stahujeme fotky a posloucháme hudbu, ani se nám odsud nechce. K Lake Ohau už nás jede jen sedm. Je tma jako v pytli. Dojíždíme na výpary (ručička za rohem a jasně rozzářené hladové oko byly poslední hodinu..).
Ráno pro benzín a k jezeru, odlehčujeme Lůce a jen ve třech jedeme pro druhé auto. Cestou jsme ještě obě auta píchli, ztratila jsem šroub ze zahrádky a vyklepala nýtek z okénka.. Ale to jsou jen drobné ztráty.. V Twizelu vše opravujeme a nakupujeme dobroty a u svařáku a večeře plánujeme výlet na hory :-)
Třetí ráno v našem base campu se probouzíme do sluníčka. Sušíme a kocháme se výhledy na zasněžené kopce, které vykoukly z mraků. Hranice sněhu je skoro na dosah. Touhle dobou by také měl přiletět Štefan... A taky jo.. Před polednem nás minula helikoptéra. U soutoku se Zora Creek ale otočila a letí zpět. Rozprcháváme se po louce a máváme. Když nás přeletěla podruhé, zahlédli jsme uvnitř helmy. Za chvíli opět otáčí a sedá. Vykládáme a vítáme Martina slivovicí (kterou přivezl, nám už by dávno nevydržela).
Balíme tábor, obědváme, foukáme rafty... a vyplouváme :-) Je krásně, sem tam to houpe, voda po dešti už klesla a je zase čistá (a stále stejně ledová). Za pár hodin přistáváme u naší staré známé Fraser Hut. Už tu bydlí lovci. Stavíme plachtu a stany, ještě chvilku se vyhříváme na sluníčku, vaříme véču.. Za chvíli ale začíná pořádná zima. Lovci tu ani tolik neloví, jako se věnují soušellajzingu (také jsem do nedávna netušila, že se to píše takhle.. :-) Mají rum s medvědem a spoustu žertovných předmětů, my máme víno z krabice, k tomu vatřička, jak se patří, takže za chvíli nám mráz přestává vadit..
Vstáváme do mlhy, zmrzlá tráva křupe pod nohama a na sušících se věcech je tlustá vrstva jinovatky. Skrz mlhu ale prosvítá sluníčko a pomalu začínají vykukovat okolní vrcholky. Nic neuspěcháváme, oheň a vločky a kávička, lámeme hydro a dosušujeme na nesmělém sluníčku a postupně se střídáme na kochací vyhlídce (dobře nasměrovaná kadibudka s otevřenými dveřmi). Na vodu sedáme kolem poledne. Čeká nás soutěska, o které toho moc nevíme. Psaná je jako až WW V, ale za malé vody je to prý asi WW III-IV..
WW V peřeje nebyly, ale pěkné :-) a všechny se dají dobře prohlédnout. Kličkujeme mezi šutry a houpeme se na vlnách :-) jen je ve stínu trošku zima.
Hned pod soutěskou je opuštěný tábor Queenstown Rafting, je ale v lese a sluníčko sem vůbec nesvítí, tak jen natáčíme společnou fotku a jedeme dál. Za pár zatáčkami na nás čeká krásná louka. Sbíráme naplavené dříví, stavíme stany, plachtu a sušárnu.. a oheň a hromada rizota a svařák...
Poslední den na řece před námi. V údolí se vílí ranní mlha, na stanech je opět vrstva jinovatky, zasněžené kopce jsou nasvícené ranním sluníčkem. Žádné velké peřeje, otevřené údolí, někteří členové (no, jen jeden..) se cestou dokonce dobrovolně koupou.
Soutok s Haast River a jsme u auta. Je nás osm a další auto je u Lake Ohau. Ještě, že je Lucinka taková velká a silná. Jeden nafouknutý raft na střechu, do něj všechny věci, šest lidí do postele a zatáhnout závěsy, snad nás nikdo nezastaví. Nezastavil. Asi 150 km do Wanaky jsme zvládli. Kávička v rádio kavárně, stahujeme fotky a posloucháme hudbu, ani se nám odsud nechce. K Lake Ohau už nás jede jen sedm. Je tma jako v pytli. Dojíždíme na výpary (ručička za rohem a jasně rozzářené hladové oko byly poslední hodinu..).
Ráno pro benzín a k jezeru, odlehčujeme Lůce a jen ve třech jedeme pro druhé auto. Cestou jsme ještě obě auta píchli, ztratila jsem šroub ze zahrádky a vyklepala nýtek z okénka.. Ale to jsou jen drobné ztráty.. V Twizelu vše opravujeme a nakupujeme dobroty a u svařáku a večeře plánujeme výlet na hory :-)
2 komentáře:
Čao Kotě
Super fotky zvlášť brodění (akorát jste mohli dělat nějaké veselé gesichty:-)) a taky mě pobavilo padloprkénko asi si něco takového taky pořídím:-D. Jen tak dál a směj se j
:)))))))) líbám A.
Okomentovat