Karamea

"Ahoj, 25.1. pojedeme na Karamea r. - zapadni pobrezi na severu jizniho ostrova. Plan vypada asi takto: 25,26, pochod z vychodu od Motueky k rece, bud pouzijeme Wangapeka track, nebo Baton. Tim se dostaneme na Karamea bend, nebo Venus Creek.27 relax a prilet helikoptery s dvouma raftama a jednim kajakem [tech kajaku muze byt maximalne 3], ale teoreticky 5 tj 2 az 4 mista tezko tady popsat, jestli te to trochu zajima, tak se bud rozepisu, nebo si zatelefonujeme. 28,29,30,31 rafting
Presne to same se bude opakovat v terminu 1-6.2. tak se muzete pridat i sem
Reka: do obtiznosti 5, nektera mista se budou pretahovat, nedaji se vsechny sjet za stejneho prutoku.
Teoreticky muzes i guidovat raft, pokud si do nej sezenes kamarady.
Honza -----     potkali jsme se v Hiko kramu, shanel jsem bundu na kajak."
  Na takový mail není moc možností odpovědi... Pofrčím na druhý termín, abych mohla o týden déle pracovat. Ještě pár zpráv a týden a fous před akcí nakládám kajáček na střechu auta holek, které jedou o týden dříve. Helikoptéra poveze všechny věci najednou, aby se ušetřilo. Počká to tam na nás na chatě..

Plán krásný... a teď, jak to nakonec bylo...
31. 1. kolem třetí odpoledne přejíždím po mostě Karamea River a je mi jasné, že dnes po vodě nikdo nepřijede. Po lehkém deštíku (dva dny stěrače naplno) je řeka fous rozvodněná (louky s jezery, kalná hnědá voda, plovoucí stromy a kde co dalšího). Parkuju na vysedacím místě a vařím hrnec polévky, kdyby přišli pěšky... Nikde nikdo.. Uléhám brzy a nechávám si otevřené dveře. V noci mě budí ten hektolitr čaje, co jsem do sebe večer nalila a leknutím jsem to nestihla málem ani ze spacáku - u nohou mi spí do klubíčka stočený possum.

1. 2. ráno už řeka vypadá o mnoho lépe a svítí sluníčko. Nechávám v autě vzkaz, nějakou tu baštu a pifka a chci vyrazit na trek a odpol se zase vrátit. Těsně než jsem odešla, přijelo auto, ze kterého vylezl mokrej a špinavej chlápek v podvlíkačkách a triku s částí pralesa zamotanou v dredech „Honza, čau“..

Počasí se první partičce úplně nevyvedlo a řeka dost stoupla, takže se to rozhodli dojít od poslední chaty (Grays Hut) pěšky (10 km). Cesta pralesem nebyla ale úplně prošlapaná ani nejlépe značená, takže jim to trvalo asi 13 hodin (Honza vyrazil o den dřív). Kvůli dvoudennímu zdržení ale už druhá parta jet nestíhá, protože mají koupené letenky zpátky dom.

Jeden kajak a jeden raft je na Grays Hut a jeden kajak a jeden raft na Venus Hut (úplný začátek řeky). A my jsme tu dva. V infocentru žhavíme maily a facebooky a snažíme se sehnat někoho, kdo by s námi na řeku jel. Nic.

2.2. dopol ještě znovu kontrolujem poštu, ale žádné ohlasy. Vymýšlíme plán. Řeka klesla zpátky na rozumný stav, ale má znovu pršet. Takže kolem druhé odpoledne balíme spacáky a čelovky a vyrážíme směr Grays Hut. Leje jako z konve, ale je docela teplo. Cesta je psaná na 6 hodin, ale po návratu a vyprávění včerejší výpravy si nedělám sebemenší naděje, že bychom došli za světla. A ono jo :-) Úplně jsme neposlouchali značení a co to šlo, drželi jsme se v korytě řeky. No a po 3 ¾ hodinách jsme na chatě. Roztápíme krb a vaříme čínskou polévku a čaj.

Ráno je krásně. Modré nebe a sluníčko... foukáme raft, přivazujeme na něj Honzův kajak a vyrážíme do vln. A že docela byly :-) Krásné peřeje, zejména „Holy Shit“ nás trochu vyškolila – díra za dírou, pobíháme po raftu sem a tam a vyvažujem, co to dá... ale podařilo se a dokonce i lajnou, kterou jsme chtěli jet (Teda lajny byly dvě.. Při prohlížení jsme si říkali, že za první malou budeme mít dost času se rozhodnout, jestli doprava nebo doleva... ale nakonec jsme byli rádi, že nás ta „malá“ díra poslala docela rozumně do pravé cesty ;-)).

Asi tak za dvě a půl hoďky jsme dole. Oběd, mácháme, sušíme.. Internet, jestli s námi přeci jen někdo nechce zítra vyrazit na Venus Hut.. Žádné ohlasy..

Jedeme okouknout moře, ubytováváme se v nedostavěném hangáru (začalo fous pršet), rozvěšujeme všechnu tu mokrou nádheru a večeříme luxusní vejce se slaninou.

Ráno pořád mrholí. Balíme do loďáků, parkujeme Lůcu na konci řeky a Honzovou károu jedeme ještě asi 30 km na začátek Wangapeka Track a jdeme na to. Sem tam mrholí, sem tam je docela hezky. Všechny cesty jsou ale komplet pod vodou. Nahoru a dolů, proti proudu řeky, spousta brodů, nějaké swing bridge. Asi tak po dvou hodinách si vzpomínám, že klíče od Lůci, která je na konci řeky, jsem nechala u Honzy v autě... Za další chvilku se ozval Honza, že kromě klíčů zůstal v autě ještě vařič. Panoramata na Little Wanganui Saddle (1100 m) jsme si mohli jen představovat, ale u bivaku asi 15 min pod sedlem se mraky roztrhaly a kopce ukázaly :-)

Po 8 hodinách jsme na Taipo Hut. Už jsou tu dva Australani a jeden Němec a kouří se z komína... Rychlá koupel v řece a hupky dupky ke kamnům. Véča a záhy do spacáku.

Ráno opět leje jako z konve. Ale naštěstí ne dlouho. Sotva jsme dosnídali, ukázalo se sluníčko a vydrželo celý den.

Další pochod pralesem na Venus Hut. Nacházíme všechny zásoby a raft a kajáček a protože vody tu není moc a na déšť už to nevypadá, tak po větší dávce vloček přebalujeme, naloďujeme se a pádlujem kamenitými peřejkami na Crow Hut. Oheň, véča, hladový a zvědavý possum... pohoda.

Crow Hut – Roaring Lion Rapid. Chvílema peřejky, chvílema „Vltava“, krásná řeka, krásné okolí – jen čekám, kdy se na nás z džungle vyřítí tygr nebo opičák, ale nic.. ;-)

Dvě peřeje přetahujem – pořádné sifony. Poslední úsek nad Roaring Lion Rapid je volej a zvedá se protivítr.. trochu boj, ale jsme tu. Stavíme stan, balíme raft a čeká nás první přenáška. 800 m dlouhé sifoniště, kousky sem tam by jet šly, ale rovnou to přenést je pro nás jednodužší (hlavně teda pro mě, páč Honza si sfouknutý raft smotaný do úzké žížaly hází jakoby nic jako šálu kolem krku obnáší celou peřej). Za necelou hodinu jsme dole. Druhou várku poneseme zítra ráno, snad to pobereme najednou (krom našich věcí máme zásoby jídla a vína na 4 dny pro 6 lidí, jak to mělo být původně). Rychle vaříme véču, ale jíme už ve stanu, protože sandflies...

Představa nového přenášení mě ze spacáku úplně neláká a moc ji nepodpoří ani tisíce sandflies mezi vnitřkem a plachtou stanu a mrholení. Ale vločky, čaj a jdeme na to. Loďáky nejsou z nejlehčích, na kamenech trochu boj, ale po hodině a návštěvě jedné z děr mezi šutry jsme dole. Sušenky, kafe, ořechy, obléknout a jedeeem. Peřeje na sebe docela rychle navazují, prší, vody je dost a stále pomalu přibývá. Krásný kus řeky. Odpoledne přijíždíme na Grays Hut. Odevzdaně sedím na lavičce v chatě a láduju do sebe mussli a čokoládu. Mám toho dost... Ale dnes tu bude spát komerční výlet a prší a voda stoupá.. takže bude nejlépe, když to dojedem.

Vody je asi tak dvojnásobek, než když jsme tu jeli před pár dny (kousek pod chatou přitekla ještě jedna docela mohutná řeka – minule skoro suchý potůček). Znovu prohlížíme peřeje, úplně jiný charakter, díry a vlny fous povyrostly... ale otevřely se nové cesty. Jedeme všechno, paráda... Mezi peřejemi ještě doplňujeme energii čokoládami. Na konci ještě za odměnu pohoupání na vlnách a jsme dole.

Hodný pán z místní farmy nás odvezl pro auto a když jsme se vrátili, přinesl nám ještě sváču. Západ slunce u moře, sušíme, patláme palačinky a padáme do spacáků.

První vícedenní trip na takové řece... paráda...obrovské nadšení... a budou další :-)))))) (teda něco už bylo, jen nestíhám psát... ;-)) Fotek z Karamey moc není... ve dvou na jedné lodi se fotí těžko...

:-)

Vim, ze posledni dobou dopisovani blogu dost zanedbavam, ale nejak neni kdy... Tak jen kratce, dodatecne dopisu, jak to vlastne vsechno bylo a je.
Po praci na tresnich byl kratky vylet do Dunedinu a na Otago - Peninsula (lvouni i lachtani i tucnaci se nam ukazali :-) a na Moeraki boulders. Pocasi nam uplne nepralo, ale i tak bylo na co koukat a stalo to za to. Fotky dodam dodatecne, jeste jsem je, ostuda, nestahla...
Ted jsem na Westcoast (cesta sem byla 800 km se steraci pustenymi skoro stale naplno) a uzivam vody. Karamea River byla skvela - kombinace treku pralesem a vicedenni reky... Po drobnych komplikacich jsme cely vylet absolvovali ve dvou na raftu s navazanym kajakem... Trochu drina, ale parada...
Ususeno, prebaleno, opoustim Lucinku (bude na me nejakou dobu cekat bezpecne zaparkovana), presedam do Honzovy kary a vydavame se za dalsimi vicedennimi padlovacimi vylety :-)